Osobní výkon funkce člena statutárního orgánu. Zastupování společnosti při jednání s akcionářem
Autor: JUDr. Luděk Lisse, Ph.D., LL.M., LL.M.
Úvod
V advokátní praxi není nouze o překvapení a některá z nich nabízejí advokáti takříkajíc sami sobě. Dostala se mi tak do rukou plná moc advokáta, jejímž účelem je odklonit všechny přípisy adresované mým klientem - akcionářem společnosti, která je obchodní korporací (dále jen "Společnost"), této Společnosti. Touto plnou mocí Společnost zmocnila advokáta XY k činění veškerých právních jednání vůči mému klientovi. O tom, proč je taková zdánlivě standardní plná moc (po právní stránce skoro až "nudná") stižena absolutní neplatností, je následující příspěvek.
Vymezení plné moci
Společnost (jakožto zmocnitel) zmocňuje advokáta k tomu, "...aby v jejím zastoupení činil na základě předchozí instrukce ve vztahu k akcionáři veškerá potřebná právní jednání související s obchodními a právními vztahy na poli práva soukromého, z nich vyplývajících práv, povinností, dluhů a pohledávek zmocnitele, jakož i s právy a povinnostmi zmocnitele na poli práva veřejného, a to ve vztahu vůči všem fyzickým a právnickým osobám, soudům nalézacím (ve všech stupních) i insolvenčním, notářům, správním orgánům ve všech stupních, úřadům místní samosprávy a dalšími státním nebo jiným orgánům, jakož i v řízeních před těmito orgány. Obsahem zmocnění zmocněnce je zejména v zastoupení zmocnitele provádět veškerá právní jednání s předmětem zastoupení spojená a pro ně potřebná, tzn. především, avšak nikoliv výlučně podávat, měnit či brát zpět návrhy a žádosti, podávat opravné prostředky, námitky a odpory, vzdávat se jich a brát je zpět, přijímat doručované písemnosti, vymáhat plnění a přijímat plnění, a to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci."
V návaznosti na takto sepsanou plnou moc je v průvodním dopisu advokáta požádáno, abych jako advokát svého klienta (který je minoritním akcionářem Společnosti) veškerou další komunikaci a korespondenci adresovanou ve věcech akcionářských vztahů (zejména písemnosti týkající se valných hromad, vztahu mezi Společností a tímto akcionářem a dalšími osobami v rámci koncernu XY, jehož je Společnost součástí), jakož i případné žádosti a sdělení vůči Společnosti adresoval k rukám advokáta Společnosti.
Na první pohled tedy vše vypadá naprosto standardně, představenstvo Společnosti zmocnilo advokáta k jednání s jejím akcionářem výše uvedeným způsobem. Při bližším pohledu však vidíme, že kromě záležitostí procesního charakteru, typicky jednání ve vztahu k soudům, rozhodcům a orgánům veřejné moci, obsahuje plná moc i zmocnění k činění administrativních úkonů ve vztahu k akcionáři, a to "veškerá potřebná právní jednání související s obchodními a právními vztahy na poli práva soukromého, z nich vyplývajících práv, povinností, dluhů a pohledávek zmocnitele". Představenstvo Společnosti tedy zmocnilo advokáta k jednání, které má ze zákona povinnost činit samo.
Osobní výkon funkce
Chápu, že je v některých korporátních vztazích někdy složité se vyznat a že ne vždy se zájmy členů představenstva obchodní korporace shodují se zájmy minoritního akcionáře takové Společnosti a členové představenstva mají z titulu svých funkcí a svého postavení tendenci stranit při výkonu své funkce osobě, která je ve funkci drží, ať je to majoritní akcionář nebo jiná vlivná osoba, neboť jejich volba a setrvání ve funkci jsou na takové osobě závislé. Lidsky rozumím i tomu, že v případě, kdy vznikne názorová kolize mezi (i) takovou vlivnou osobou a členy "jejího" představenstva na jedné straně a (ii) minoritním akcionářem na straně druhé, mají vlivná osoba a členové představenstva tendenci odklonit řešení nepříjemné korespondence s akcionářem na třetí osobu, nejlépe na advokáta, který je pro takovou službu v jejich očích přímo ideální volbou. Z hlediska práva je však problém takového přístupu v tom, že členové představenstva jsou povinni (navzdory tomu, co se jim líbí nebo nelíbí) vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře ve smyslu ust. § 159 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ObčZ")[1].
Požadavek výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace s péčí řádného hospodáře je kategorický a kogentní. Již z něj samého plyne, že člen statutárního orgánu obchodní korporace je především povinen vykonávat svoji funkci osobně. Takový výklad plyne již z logiky věci a nabízí se "per se" (tj. plyne z povahy péče řádného hospodáře samotné, neboť je v ní implicitně obsažen), neboť jen těžko by bylo možno označit výkon funkce členem statutárního orgánu za souladný s péčí řádného hospodáře, pokud by mohl svoji funkci vykonávat (byť jen zčásti) v zastoupení. Aby o povinnosti osobního výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací nebylo pochybností, normuje ji zákonodárce explicitně v ust. § 159 odst. 2 ObčZ, podle kterého platí, že "Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně." Komentářová literatura k požadavku osobního výkonu funkce dovozuje, že "Výkon funkce je závazkem osobní povahy bez možnosti nechat se ve výkonu funkce zastoupit (dříve § 66 odst. 2 ObchZ). Pouze ve výjimečných případech lze funkci vykonávat jinak než osobně."[2] Nebo dále, že "Volený orgán nebo jeho člen je povinen vykonávat svoji funkci (až na výjimky) osobně; tato zákonná norma je nepochybně kogentní povahy. To neznamená, že by např. nemohla být udělena plná moc advokátovi k zastoupení před soudem"[3].
Z dikce výše uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že není přípustné, aby se člen statutárního orgánu nechal při výkonu své funkce zastoupit jinou osobou, jak dovozuje mj. rovněž doktrína.[4] Je tedy zřejmé, že delegace výkonu funkce člena statutárního orgánu na třetí osobu není možná a pokud by k ní došlo, bude právní jednání učiněné zmocněncem absolutně neplatné, neboť odporuje zákonu a narušuje veřejný pořádek (§ 588 ObčZ). Toto je myslím jasné a nevzniká o tom větší diskuse.
Současně je zřejmé, že osobní výkon funkce vylučuje, aby statutární orgán delegoval (jaksi "oklikou") svoji pravomoc (kompetenci, působnost) na třetí osobu (např. advokáta) tak, že sice formálně bude plná moc k zastupování uzavřena mezi obchodní korporací a třetí osobou, ale jejím předmětem bude činnost nebo činnosti, která spadají do působnosti člena statutárního orgánu, jako je např. obchodní vedení společnosti, nebo jednání se zaměstnanci, s obchodními partnery, s akcionáři apod. Výjimku z právě řečeného tvoří (pouze) "procesní" fáze, kdy se komunikace změní ve spor a spor se změní ve spor před soudem (rozhodcem, správním orgánem atp.).
V extrémním, zvláštními okolnostmi případu odůvodněném případě může zmocněnec zastupovat Společnost i při činění hmotněprávních úkonů, byť je to (zejména v případě advokáta) krajně nežádoucí, neboť takovou faktickou subdelegací (když delegaci má statutární orgán od nejvyššího orgánu, pročež je posunutí takové delegace na další osobu nutno kvalifikovat jako další zmocnění, tedy jako subdelegaci), se "drolí" jeho mandát a současně se delegitimizuje postavení zmocněnce; nadto se vždy v každém jednotlivém případě, tj. při činění každého jednoho ad hoc jednání musí prokazovat existence nutné potřeby (§ 438 ObčZ).
Zákaz zastupování společnosti vůči akcionáři třetí osobou
Jak je vidět z našeho shora popsaného případu, ne všichni (některé advokáty v to bohužel čítaje) však dosah zákonného požadavku na osobní výkon funkce správně aplikují na případy, kdy člen statutárního orgánu obchodní korporace jednající za právnickou osobu samostatně (ať již jde o jednatele s.r.o. jako její individuální statutární orgán nebo jediného člena představenstva akciové společnosti, popř. v monistickém systému jejího statutárního ředitele nebo více členů statutárního orgánu obchodní korporace, typicky představenstva akciové společnosti, jednajících společně) zmocní třetí osobu (v našem případě advokáta) k výkonu činnosti, která spadá do působnosti statutárního orgánu obchodní korporace.
Příkladmé zmocnění je činěno přímo za právnickou osobu, takže vypadá "standardně", z hlediska zákonného požadavku na osobní výkon funkce však liteře, účelu ani smyslu zákona nedostojí, neboť jeho předmět se týká činností, které spadají do výlučné působnosti statutárního orgánu společnosti a z hlediska každého jednoho člena takového statutárního orgánu jsou tak výkonem funkce.
Požadavek na osobní výkon funkce je totiž v případě reprezentantů obchodních korporací kategorický a je dále normován zcela jasně v ust. § 438 ObčZ[5]. I předchozí právní úprava, tj. zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, normovala tento požadavek jasně, a to v kogentním ust. § 66 odst. 2 ObchZ větou, že "Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy."
Z uvedeného tak vyplývá, že statutární orgán obchodní korporace není oprávněn udělit plnou moc žádné třetí osobě, ani advokátovi, k zastupování společnosti vůči akcionáři společnosti, který se na společnost obrátil například typicky s žádostí o podání vysvětlení na valné hromadě nebo v souvislosti s ní atp., neboť takovou plnou mocí by statutární orgán delegoval výkon části své pravomoci (působnosti), která je součástí jím vykonávané funkce, na třetí osobu, což zákon v podobě požadavku na osobní výkon funkce zapovídá. Podobně jako v případě uvedeném shora by i v tomto případě byla takto udělená plná moc absolutně neplatná, a to z důvodu, že odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 ObčZ)[6]. Že je porušení imperativu jednat v pozici člena statutárního orgánu při výkonu funkce osobně třeba kvalifikovat jako narušení veřejného pořádku ve smyslu § 588 ObčZ, plyne ze statusové povahy otázek souvisejících s postavením člena orgánu obchodní korporace.[7]
Výjimka ze zákazu zastupování společnosti vůči akcionáři
Výjimky z právě řečeného v občanském zákoníku ani v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen "ZOK" jsou velice striktní a ve vztahu k akcionáři se omezují prakticky jen na soudní řízení mezi akciovou společností a akcionářem. V běžné, "rutinní" komunikaci mezi společností a akcionářem je tak povinen jednat výlučně její statutární orgán, neboť v této relaci výjimky neexistují a zmocnění společnosti k jednání (zastupování) společnosti vůči jejímu akcionáři se tak může realizovat toliko (i) v rovině procesní, např. pokud akcionář již podal na společnost žalobu, anebo v případě, že se např. předem naplánovaného jednání nemůže člen statutárního orgánu osobně zúčastnit, tedy (ii) v případě jednání ad hoc (např. brání mu v tom objektivní překážka jako nemoc apod.).
Protože prakticky jediným nemajetkovým právem akcionáře je podle zákona se zúčastnit valné hromady a na ní nebo v souvislosti s ní uplatnit své právo na vysvětlení [viz § 357 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)], lze si jen stěží představit situaci, že advokát nebo jiný zmocněnec stojící mimo společnost bude k podání vysvětlení kvalifikovanou osobou, zatímco člen představenstva, který je ex lege povinen mít o činnosti společnosti každodenní přehled a v rámci obchodního vedení participovat každý den na jejím řízení, budu moci splnění této ze zákona osobní povinnosti od sebe odklonit tím, že za společnost zplnomocní ke splnění této povinnosti spadající do výlučné působnosti představenstva třetí osobu.
Výjimka je tedy sotva přípustná za situace, kdy je předmětem (obsahem) delegace zastupování Společnosti vůči akcionáři, jak bylo popsáno shora, tedy např. aby zmocněnec (advokát) činil za obchodní korporaci "ve vztahu k akcionáři veškerá potřebná právní jednání související s obchodními a právními vztahy na poli práva soukromého, z nich vyplývajících práv, povinností, dluhů a pohledávek zmocnitele", anebo aby akcionář, popř. jeho zmocněnec (třetí osoba či rovněž advokát) zasílal veškerou komunikaci a korespondenci adresovanou ve věcech akcionářských vztahů (zejména písemnosti týkající se valných hromad, vztahu mezi Společností a tímto akcionářem), jakož i vč. případných žádostí a sdělení vůči Společnosti k rukám advokáta Společnosti. Ilustrativním vrcholem takové absurdity je vynucování si po akcionáři (nebo jeho právním zástupci), aby svoje žádosti o vysvětlení záležitostí zařazených na pořad jednání valné hromady doručoval nikoliv k rukám představenstva, ale k rukám advokáta (nebo jiného zmocněnce) Společnosti.
Závěr
Delegace jednání představenstva (resp. statutárního orgánu obchodní korporace obecně) za společnost vůči akcionáři není přípustná, neboť odporuje kogentnímu ustanovení zákona, jež zakládá kategorický normativ osobního výkonu funkce ve všech oblastech, které do něj spadají, zejména pak v oblasti obchodního vedení nebo ve vztahu k akcionářům společnosti, která nemají procesněprávní, ale výlučně technický nebo administrativně-právní charakter a v nichž je namísto statutárního orgánu společnosti oprávněna jednat třetí osoba (např. advokát) jen v ad hoc individuální věci, a to ještě za splnění podmínky, že to vyžaduje nutná potřeba (§ 438 ObčZ).
Delegace jednání představenstva (resp. statutárního orgánu obchodní korporace obecně) za společnost vůči akcionáři však není přípustná jako dlouhodobá a trvalá, a dokonce ani po určité časové období (tedy jako dočasná), neboť takovou delegací by statutární orgán rezignoval na plnění svých zákonných povinností spadajících do oblasti výkonu jeho funkce a porušil by kogentní normativ vykonávat svoji funkci osobně.
Byla-li sjednána plná moc opravňující třetí osobu (např. advokáta) k zastupování společnosti vůči akcionáři ve věcech komunikace s akcionářem, porušuje taková plná moc princip zákazu delegace osobního jednání, a je v této části, podobně jako všechna na ni navazující právní jednání, stižena absolutní neplatností, kterou vysloví soud i ex offo.
Advokátovi, který takovou plnou moc přijal, vzniká odpovědnost za škodu způsobenou společnosti, tak i akcionáři, se kterým jednal (tj. vůči kterému společnost nezákonně zastupoval). Sjednáním takové plné moci porušuje advokát rovněž prevenční povinnost podle ust. § 2900 ObčZ[8]. Advokát je také v případě oferty takové plné moci povinen takovou plnou moc odmítnout, jinak se vystavuje zvýšené odpovědnosti za škodu, kterou nese jakožto odborník a profesionál podle § 5 odst. 1 ObčZ[9] ve spojení s ust. § 2912 odst. 2 ObčZ[10].
Statutárnímu orgánu, který takovou plnou moc udělil, vzniká odpovědnost za škodu způsobenou společnosti či akcionáři, se kterým nejednal, ač s ním jednat měl (tj. vůči kterému společnost nechal nezákonně zastupovat advokátem). Sjednáním takové plné moci porušuje statutární orgán (jeho člen) rovněž prevenční povinnost podle ust. § 2900 ObčZ. Člen statutárního orgánu dále porušuje povinnost jednat při výkonu své funkce osobně (tj. porušuje ust. § 438 věta první ObčZ), v důsledku čehož porušuje obecný normativní požadavek jednat s péčí řádného hospodáře (tedy porušuje ust. § 159 odst. 1 ObčZ), a vystavuje se riziku vyloučení z funkce soudem (§ 65 ZOK)[11].
V Praze dne 25. dubna 2021
JUDr. Luděk Lisse, Ph.D., LL.M., LL.M.
[1] Viz ust. § 159 odst. 1 ObčZ, kde se stanoví, že "Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky."
[2] Srov. PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2017, str. 220, bod III.
[3] Srov. ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha. Wolters Kluwer a.s., 2014, str. 531.
[4] Srov. např. SVEJKOVSKÝ, J., In SVEJKOVSKÝ, J. a kol., Právnické osoby v novém občanském zákoníku, Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 99.
[5] Viz ust. § 438 ObčZ, kde se stanoví, že "Zástupce jedná osobně. Dalšího zástupce může pověřit, je-li to se zastoupeným ujednáno nebo vyžaduje-li to nutná potřeba, odpovídá však za řádný výběr jeho osoby."
[6] Viz ust. § 588 ObčZ, kde se stanoví, že "Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek."
[7] Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016, v němž Nejvyšší soud dovodil, že "Ujednání o společném jednání jednatele a prokuristy jakožto způsobu zastupování společnosti členy jejího statutárního orgánu tak odporuje zákonu (§ 1 odst. 2, § 164 odst. 2 o. z.) a zjevně porušuje právo týkající se postavení osob, tedy i veřejný pořádek. Takové ujednání je neplatné; k této neplatnosti soud přihlédne v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu."
[8] Viz ust. § 2900 ObčZ, kde se stanoví, že "Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného."
[9] Viz ust. § 5 odst. 1 ObčZ, kde se stanoví, že "Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži."
[10] Viz ust. § 2912 odst. 2 ObčZ, kde se stanoví, že "Dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale."
[11] Viz ust. § 65 ZOK, kde se stanoví, že "Mimo případy uvedené v § 63 a 64 může soud i bez návrhu rozhodnout o vyloučení, vyjde-li najevo, že člen statutárního orgánu v posledních 3 letech opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce; ustanovení § 63 odst. 3 se použije obdobně."