Vymáhání bolestného ve světle aktuální judikatury

Autor: Autor: Ing. Mgr. Jiří Drahorád

Základním východiskem při určování výše náhrady újmy bolestného při ublížení na zdraví je ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ"), dle kterého způsobenou újmu plně odčiní škůdce peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, a to výhradně na základě zásady slušnosti. Ve smyslu tohoto ustanovení § 2958 OZ k určení výše náhrady způsobené újmy na zdraví vypracoval Nejvyšší soud ve spolupráci se Společností medicínského práva, zástupci pojistitelů a dalších právnických a lékařských profesí Metodiku k odškodňování nemajetkových újem (dále jen "Metodika"). Bodové hodnocení vytrpěné bolesti se hodnotí dle části B Metodiky. Kompletní text vypracované Metodiky je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu (www.nsoud.cz).

Ačkoliv předmětná Metodika nemá (a za současného legislativního nastavení ani nemůže mít) závazný charakter, není tedy právním předpisem ani výkladovou pomůckou, která by vzešla z ustálené rozhodovací praxe obecných soudů, vychází z jejího znění běžně obecné soudy při rozhodování ve sporech o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění ve smyslu shora odkazovaného ustanovení § 2958 OZ a odůvodňují jejím prostřednictvím svůj postup. Jedná se totiž o komplexní a snadno aplikovatelný nástroj, na jehož základě je možné objektivně vyhodnotit a bodově kvantifikovat nepeněžitou újmu na zdraví z pohledu vytrpěné bolesti při zachování přiměřených proporcí mezi jednotlivými typy způsobených újem a současném zachování prostoru pro zohlednění individuálních okolností na straně poškozeného.

Základním principem kvantifikace vytrpěné bolesti je dle Metodiky bodového hodnocení, které se obvykle získává na základě posudku znalce v oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví. Výše náhrady za bolest pak příslušný soud na základě zpracovaného znaleckého posudku určí tak, že posudkem stanovenou bodovou hodnotu (počet bodů) vynásobí částkou, která odpovídá hodnotě jednoho bodu. Hodnota jednoho bodu je definována jako jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy přepočtené na počet zaměstnanců v národním hospodářství za předcházející kalendářní rok, v němž vznikl nárok na náhradu.

Po provedeném výpočtu základní náhrady může příslušný soud tuto částku následně ve smyslu § 2957 OZ při zohlednění konkrétních okolností případu se zachováním respektu k zákonnému principu slušnosti (§ 2958 věta druhá OZ) a požadavku legitimního očekávání (§ 13 OZ) modifikovat, tj. vypočtený nárok přiměřeně zvýšit či snížit, neboť výše náhrady by neměla překročit rozumnou a spravedlivou míru [rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020]. V této souvislosti je třeba upozornit, že konkrétní výše náhrady újmy bolestného je čistě v gesci a výlučné odpovědnosti příslušných soudů, a nikoliv (jak tomu bohužel v praxi nesprávně bývá) znalců, jež zpracovávají příslušný znalecký posudek a soudům zhusta předkládají své právní závěry, aniž by k tomu byli legitimizováni. Je totiž notorietou, že soudní znalci poskytují soudu odborné skutkové závěry, nepřísluší mu však jakékoliv jejich návazné právní hodnocení, které je za všech okolností vždy plně v gesci soudu, který vyhodnotí veškeré okolnosti posuzovaného případu a jejich dopad na skutkové závěry znalce, potažmo aplikovatelnosti jeho závěrů na konkrétní spor o náhradu nemajetkové újmy.

Modifikaci vypočtené základní výše náhrady újmy za vytrpěnou bolest a opuštění mechanického přístupu k přiznávání náhrad za bolest dle Metodiky dlouhodobě podporuje i Ústavní soud, který již ve svém nálezu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2578/19, označil Metodiku za pouhé "vodítko", které soudy nezbavuje povinnosti zvažovat a náležitě vyložit, zda konkrétní případ neodůvodňuje odchýlení se od vypočtené hodnoty, přičemž současně upozornil, že v opačném případě, tedy při mechanickém přebírání vypočtených hodnot, by docházelo k porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Právní názor Ústavního soudu k Metodice zůstal neměnný i v jeho nejnovější rozhodovací praxi, tj. nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, v němž Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy pro splnění požadavků plynoucích z čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod musí při využití Metodiky do svých úvah promítnout a korigovat její nedostatky zásadou slušnosti, tedy dle dikce zákonného ustanovení § 2958 OZ. Výši náhrady za vytrpěnou bolest mají obecné soudy přiznávat primárně nikoli dle "nezávazných pomůcek", čili Metodiky, nýbrž dle zákona a jeho smyslu, neboť zákonnou úpravou jsou obecné soudy ve své rozhodovací činnosti coby jediným závaznými normami vázány. Metodika má sloužit pouze k předvídatelnosti rozhodovací praxe a jako vodítko a pomůcka při mimosoudních vyjednáváních. Ústavní soud proto ve své konstantní rozhodovací praxi na obecné soudy apeluje, aby využívaly služeb znalců výhradně k posouzení odborných skutkových otázek a neuchylovaly se k mechanickému posuzování bolestného a s tím spojeného odůvodňování svých rozhodnutí pouhým odkazem na Metodiku. Tento přístup Ústavního soudu k Metodice sdílí ve své aktuální rozhodovací praxi i Nejvyšší soud [srov. Rozsudek Nejvyššího soud ze dne 23. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 455/2022].

ZÁVĚR:

Ačkoliv má Metodika Nejvyššího soudu ČR dle současné (a dlouhodobé) rozhodovací praxe Ústavního i Nejvyššího soudu významný přínos při určování náhrady bolestného, není právním předpisem ani výkladovou pomůckou s normativním charakterem, nýbrž pouze pomocným materiálem, který nelze bez dalšího mechanicky používat. Vypočtenou částku dle Metodiky je v každém případě nezbytné modifikovat s ohledem na konkrétní okolnosti a rozhodné skutečnosti řešeného případu, neboť hlavním kritériem pro ústavně konformní rozhodování obecných soudů při určování výše náhrady bolestného je zákonný princip slušnosti (§ 2958 věta druhá OZ), který musí příslušné soudy vždy respektovat. Poškození tedy nejsou v předmětných soudních řízení (a nepochybně též i v rámci mimosoudních jednání) striktně vázání Metodikou a mohou si na náhradě bolestného nárokovat částky jiné, logicky zpravidla vyšší, než vzejdou z výpočtu postupem dle Metodiky. V takových případech však Poškození musí dostatečně prokázat a odůvodnit, že jimi nárokovaná částka odpovídá vytrpěné bolesti způsobené újmou na zdraví a zároveň nepřekračuje "rozumnou a spravedlivou míru" satisfakce.